Ve čtvrtek 16. listopadu 2017 se v blovickém kostele konalo poslední rozloučení s paní Růženou Sádlovou. Ta zesnula 8. listopadu ve věku 87 let. Bohoslužby se zúčastnilo kromě rodinných příslušníků i mnoho jejích přátel.

Paní Růžena se narodila 7. července 1930 do rodiny rolníků v nedalekých Lučištích. Před válkou a během ní vychodila základní školu, po válce pak dvouletou zemědělskou školu. Současně při tom až do své svatby pomáhala vydatně rodičům v hospodářství.

V roce 1950 se vdala a po narození dětí se přestěhovala do Blovic, kde prožila bohatý a plný život.

Vychovala tři děti, syna a dvě dcery. Dočkala se šesti vnoučat a čtyř pravnoučat. Všechny členy své široké rodiny milovala.

Brzy po příchodu do Blovic se aktivně zapojila do kulturního, společenského a sportovního života.

Po mnoho let zde vedla základní a rekreační tělesnou výchovu a působila ve vedení místního Svazu žen. Spoluorganizovala a podílela se na mnoha akcích, jako byly spartakiády, sokolské slety, dětské plesy a jiné akce pro děti, turistické a kulturní zájezdy a mnoho dalších.

Nebylo jediné akce v Blovicích, aby u ní paní Růžena chyběla. Byla jejich nadšenou iniciátorkou, hybnou silou, která uměla strhnout k aktivitě i ostatní. Dokázala lidi stmelovat, donutila všechny kolem, aby byli stejně aktivní jako ona. I při spoustě práce, která za ní zůstávala, měla úžasný smysl pro humor. Tam, kde paní Sádlová byla, bylo vždycky o zábavu postaráno. I proto bude všem svým kamarádkám a přátelům ze Sokola i ze Svazu žen moc chybět. Budou pořád vzpomínat na ženu, pro kterou nebylo nic problémem, která byla stále plná nápadů, ochotná vždy pomoci, kamarádskou a usměvavou.

Od roku 1956 do důchodového věku byla vedoucí místní prodejny Sklo – porcelán. I po odchodu do důchodu ještě procovala do svých 75 let věku jako výpomoc v různých obchodech a službách v Blovicích.

Ve volných chvílích se věnovala ručním pracím (pletení a šití), turistice, kolektivním sportům. Ráda se scházela s mnoha přáteli a známými. Vždy byla plná optimismu, šířila kolem sebe pohodu a dobrou náladu.

Zlá nemoc jí však postupně začala její oblíbené aktivity znemožňovat.

Osud jí přinesl i těžké rány. Manžel zemřel před 20 lety, dcera Jana před 7 roky.

I když zemřela, v srdcích těch, kteří ji měli rádi, bude žít stále.

Na její poslední cestě se s ní byli rozloučit i zástupci Sokola.  S vlajkou a s její oblíbenou písní Sokolící ji tak vzdali poslední hold.