Už se stalo milou tradicí, že večer 30. dubna pořádaly členky odboru sokolské všestrannosti průvod velkých a malých čarodějnic naším městem. Letos se tato tradice kvůli nastalé situaci poruší. A tak se alespoň podíváme na původ tohoto svátku čarodějnic.

Noc ze 30. dubna na 1. května je považována za  jednu z nejmagičtějších nocí v roce. Nachází se v kalendáři přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem a už od nepaměti jí proto byla připisována magická síla. Pálení čarodějnic slavili už staří Keltové, kteří se tak loučili se zimou a vítali jaro. Byl to dokonce jeden z jejich nejvýznamnějších svátků zvaný  Beltine, jímž pro ně začínalo kalendářní léto a s ním festival radosti a života.

Slovo beltine znamená jasný, zářivý oheň. Právě oheň byl pro lidi dříve velmi tajemnou silou a v určitých okamžicích měl i magickou moc. Keltové ohněm uctívali slunečního boha Belena. V předvečer tohoto svátku Keltové zhasínali všechny ohně, protože věřili, že v nich má skončit vše špatné. Poté zapálili ohně nové, aby vše mohlo začít čisté, zcela nanovo. Oheň přinášeli lidé jako oběti bohům, aby si tak zajistili jejich přízeň.

Zřejmě z tohoto svátku pochází výrazně mladší zvyk – pálení čarodějnic, který lidé udržují dodnes. Ohně se nejčastěji pálily na kopci za vesnicí, zřejmě proto, že dým měl čarodějnice, potažmo veškeré zlo zahnat co nejdál od domů.

Také domy se v období před samotným svátkem vykuřovaly. To proto, aby se v nich neusadily zlé síly. K tomuto účelu sloužil jalovec, rozmarýna nebo bolehlav, ale samozřejmě i kadidlo. Čarodějnice měly také zahánět hlasité zvuky, především řinčení kovových nástrojů. A tak muži a chlapci v podvečer práskali na křižovatkách cest biči, zvonili zvonky, rámusili hrnci s pánvemi.

Čarodějnice byly velmi nebezpečné nejen svými kouzly, ale i tím, že mohli lidi uhranout. Lidé se před uhranutím a zlými kouzly bránili různě. Například dávali před vrata statků a před chlévy čerstvě vykopnuté drny a pod ně čerstvá vejce, zapichovali trnové větvičky, aby se čarodějnice zranily, a nezapomínali ani na tehdejší lék na všechno – svěcenou vodu.

Mezi další tradice o tomto svátku patřil zvyk, při kterém lidé házeli do vzduchu zapálená březová košťata. To mělo zahnat čarodějnice, které se vznášely nad jejich hlavami. Na druhou stranu ale zapálené roztočené koště symbolizovalo slunce, a jeho vyhozením do výšky se měl podpořit růst obilí.

Ani popel z těchto magických ohňů nebyl jen tak obyčejný. Dodával sílu a zdraví, a tak se sypal na pole, aby byla dobrá úroda. Dobytek, jenž jím prošel, měl být zdravý a plodný. Stejně tak lidé, jež skočili přes oheň.

 Lidé také věřili, že se o této noci otevírají jeskyně, v nichž je ukrytý poklad. Aby se hledající před temnými silami ubránil, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii a další předměty.

Snaha překrýt tento ryze pohanský svátek boje dobra se zlem křesťanskou symbolikou vedla k tomu, že ještě v průběhu středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi, aby tak byl zastíněn původní  pohanský rituál. Odtud vychází i pojmenování filipojakubská noc. Ale ať se noc jmenuje jakkoliv (staří Germáni pro ni měli ještě název Valpuržina noc), znamená přelom mezi temnými silami, které jsou vyhnány, a příchodem života a dobré síly. Tato slunečná a světlá část roku, kdy se daří plodinám, zvěři i lidem, pak končí Dušičkami.

Magická noc prý dodává magickou sílu i bylinám, které jsou během ní natrhané. Zvláště pak, je-li to o půlnoci a o úplňku. Velkou moc může mít třeba obyčejný šeřík, který byl vysazován před dvory, zahrady a stavení, aby odehnal zlé síly, démony a duchy. Věřilo se, že snítka šeříku ochrání stavení a majetek před zlými čarodějnicemi.

Zvyk pálení ohňů v předvečer prvního máje není zmiňován v žádných staročeských pramenech a vznikl pod německým vlivem. Už v polovině 19. století však byl tento zvyk zakazován jako pověrečná praktika, stejně tak nemohl probíhat během druhé světové války. Na mnoha místech Česka tak pálení čarodějnic zaniklo.

Kromě toho se v souvislosti s nadcházejícím prvním májem stavěla májka, uklízelo hospodářství a chlévy a umísťovaly větvičky do oken za účelem ochrany.

V současnosti si zvyk pálení čarodějnic zachová řadu rysů pocházejících z minulosti, zároveň však došlo k řadě změn. Odlišná je především funkce. Původní sociální, ochranný a náboženský význam byl nahrazen funkcí zábavnou a společenskou.

A tak i my doufáme, že příští rok zase čarodějnice v předvečer filipojakubské noci proletí Blovice tak, jak tomu u nás normálně bývá zvykem.