V minulém čísle Blovických novin jsme si připomněli, že v tomto roce oslaví místní TJ Sokol 131 let od svého založení. V několika následujících článcích se budeme zabývat historií vzniku a vývojem jednoty i jejích konkurentů na poli tělovýchovy, vlajkami a vývojem sokolských krojů.

Než se ale můžeme pustit do vyprávění o historii naší jednoty, musíme se nejprve obecně zmínit o založení Sokola jako celonárodní organizace v rámci tehdejšího Rakouska – Uherska.

První pokus o společná (ještě česko-německá cvičení) se na území Čech objevil už v roce 1837 v Jablonci. Před revolučním rokem 1848 se o založení českého tělocvičného spolku pokoušeli pražští studenti (rok 1847), kdy vznikl Akademický tělovýchovný spolek. Navštěvovali ho jak čeští, tak němečtí studenti. Od roku 1843 také fungoval v Praze tělovýchovný ústav, který vedl berlínský učitel Rudolf Stephani. Ten se stovkou svých cvičenců uspořádal v roce 1844 první veřejnou tělocvičnou slavnost. K jeho žákům patřil na určitou dobu i Friedrich Emanuel Tirsch. A to nebyl nikdo jiný, než jeden z pozdějších zakladatelů spolku Sokol. Mezitím si počeštil jméno na nám známé Miroslav Tyrš. Ve vedení tělovýchovného ústavu v pozdějších letech vystřídal Stephaniho Jan Malypetr.

Malypetr se stal roku 1849 prvním českým učitelem tělesné výchovy na pražském staroměstském gymnáziu. A náhodou zde byl studentem i Miroslav Tyrš, který tak měl už podruhé možnost věnovat se tělovýchově. Když si Jan Malypetr založil tělovýchovný ústav, Tyrš byl samozřejmě jeho aktivním návštěvníkem.

Po několika neshodách s cvičenci německé národnosti (ti si založili nakonec vlastní tělovýchovný ústav pod názvem Deutscher Prager Turnverein – Německý pražský cvičební spolek) se Tyrš  už spolu s Jindřichem Fügnerem chopil v Malypetrově ústavu iniciativy a 16. února 1862 došlo k založení českého spolku Tělocvičná jednota pražská.

Starostou nově vzniklé organizace byl zvolen Jindřich Fügner a místostarostou, budoucím náčelníkem, byl zvolen právě Miroslav Tyrš. Podporu nově založenému spolku vyjádřili i významné osobnosti z kulturního a společenského života. Byli jimi například Jan Neruda, Jan Evangelista Purkyně, Josef Mánes a další.

,,Tužme se!” toto heslo, které dnes známe skoro všichni, už tehdy hlásal Miroslav Tyrš. Jindřich Fügner, aby se lidé cítili navzájem bližší, přišel s oslovením ,,bratře” a ,, sestro”. J. Mánes navrhl první prapor a vzhled krojů. A nám všem dnes dobře známý název Sokol byl poprvé užit až v listopadových stanovách roku 1864, aby nedráždil úřady. Tento název byl totiž převzat z názvu černohorských revolucionářů.

První cvičení Sokola se konalo již v březnu roku 1862 v Pánské ulici a to nikde jinde než v Malypetrově ústavu.

Vznik organizace Sokol byl umožněn díky uvolnění poměrů v tehdejším Rakousko-Uhersku. Zejména po odvolání ministra Bacha, kterého neměl národ zrovna v lásce.

Již v této době byl cvičební program velmi pokrokový. Necvičila se jen prostná a pořadová cvičení, cvičilo se také na nářadí, dále se praktikovala  například atletika, plavání, jezdectví, veslování a v neposlední řadě byly na programu také četné výlety. Tyrš si bral vzor z antické vize člověka: všestranný, vzdělaný a zdravý. Proto se v Sokolu kromě cvičení vyučovala i vlastenecká výchova. Sokolu nebyl cizí ani společenský život. Pořádaly se plesy, koncerty, vzdělávací přednášky hudební a divadelní předstaení a mnoho dalšího. Úplně první výlet se uskutečnil na jaře roku 1862 na Říp.

Pro vznik Sokola v Blovicích byl velmi důležitý rok 1885, kdy byla založena Sokolská župa Plzeňská. Na jaře roku 1889 byla svolána poradní schůze a to na vyzvání dr. Podlipného, který v této době byl starostou ČOS. Na této schůzi se jednalo o založení Sokola v Blovicích. Po schválení prvních návrhů byla na 1. června 1889 svolána první valné hromada. Zde byl dr. J. Karlík zvolen starostou a náčelníkem K. Klement. Pro nově založenou jednotu se stal velmi důležitý ,,Panský dům”, ten totiž Sokolu zapůjčoval prostory vhodné na cvičení. Blovický Sokol byl zaměřen hlavně na cvičení a to zpočátku jen mužů, později i mládeže. Kromě cvičení Sokol pořádal i různé výlety, vycházky, divadelní představení a přednášky. Co se cvičební náplně týká, jednalo se hlavně o prostná a pořadová cvičení na nářadí a začínaly se objevovat i jisté prvky lehké atletiky.  Na veřejnosti se jednota poprvé ukázala při vycházce na Radyni, kterou organizovala jednota plzeňská. První ryze sokolské vystoupení na veřejnosti již v kroji a s praporem se konalo 25. srpna 1889. Tehdy totiž proběhlo první veřejné cvičení na Hradišti v zámeckém parku. Toto cvičení pořádaly jednoty nepomucká a plzeňská.

Pro nadcházející dva roky je činnost jednoty velmi podobná. Za zmínku stojí uspořádání slavnostního večera k památce 25. výročí smrti J. Fügnera. V dalším roce, tedy v roce 1891, se pořádají první šibřinky, výlety po okolí a závody například v běhu či vrhu. Také se uskutečnilo první veřejné cvičení. V tomtéž roce se konal II. Všesokolský slet, kterého se zástupci blovické jednoty zúčastnili. V tehdejší době bylo zvykem, že nejen Sokolové jezdili na koních. Proto se také naši předci do Prahy vydali koňmo. Existují o tom v kronice přímo písemné záznamy, jak si objednávali v Praze pro sebe ubytování a ustájení a krmivo pro koně.

V roce 1891 se také více a pravidelně cvičilo, a to celkem třikrát týdně. Začalo se i dvakrát týdně s cvičením žáků. Jednota již v tomto roce přemýšlela o výstavbě vlastní tělocvičny, a proto byl založen fond.

Dne 7. srpna 1892 se uskutečnil první župní slet v nedalekém zámeckém parku Hradiště. Před župním sletem se konala tělovýchovná akademie a průvod.  Poté se v Panském domě pořádal věneček (taneční slavnost). Zdálo se, že rozvoji Sokola v Blovicích v masovějším měřítku nic nebrání. Ale problémy nastaly. K prvním dochází už v průběhu roku 1894, kdy jednota neměla dostatek financí na zbudování tělocvičny. Kvůli tomu došlo k pozastavování činnosti. I přes konání III. Všesokolského sletu a změně vedení jednoty pomalu upadá zájem veřejnosti o členství. V roce 1898 se začaly připravovat oslavy desátého výročí založení Sokola v Blovicích. Tyto oslavy proběhly 22. a 23. července 1899. První den oslav se konala akademie a druhý den se nesl v duchu závodů. Závodů se účastnili i cvičenci z Plzně, Starého Plzence, Nepomuka či Přeštic. Celé oslavy skončily průvodem a věnečkem.  Velkolepé oslavy pomohly vdechnout jednotě nový život. To se projevilo třeba založením odboru šermu. Bylo také povoleno cvičit ženám, kterých se přihlásilo během velmi krátké doby hned dvacet. I přes to, že jednota neměla stále dostatek peněz na výstavbu vlastní tělocvičny, byl rok 1899 velmi úspěšný.