V minulém článku jsme se zabývali založením a první velmi úspěšnou dekádou v historii blovického Sokola. Nyní zmapujeme vývoj během dalšího období. Projdeme společně léty úspěchů i neúspěchů. Léty klidnými, plnými nadšení a optimismu, i léty kritickými, kdy se naši předci museli potýkat s obrovskými problémy, které zasáhly celou společnost. V našem dnešním příběhu blovického Sokola se dostaneme z poklidného přelomu století do období tragických válečných let Velké války. 

Po úspěšném roce 1899 začíná opět velmi vážná a dlouhotrvající krize. Nepomohlo ani to, že Sokolům byla dostupná tělocvična měšťanské školy. Mezi veřejností byl dokonce nezájem o cvičení tak veliký, že v roce 1902 bylo v jednotě pouze 8 aktivních členů. V roce 1905 byla situace ještě horší, protože Sokolové už dokonce neuspořádali ani jediný výlet. Zvrat nastal až v roce 1907. Díky přípravám na V. Všesokolský slet a velmi kvalitní práci vedení vzrostl počet členů na 75. Sokol opět začal pořádat výlety a vycházky a dokonce 9. června 1907 proběhlo další veřejné cvičení. Důležitým faktorem pro obnovení činnosti bylo nyní již pravidelné cvičení žen.

V roce 1909, ve dnech 10. a 11. července, proběhly oslavy 20. výročí založení jednoty. K této příležitosti se konal župní slet, jehož se účastnily i ženy se svým cvičením. Tyto oslavy byly dalším impulsem k oživení činnosti jednoty. Cvičení žactva sice bylo zamítnuto rakouskými úřady, zato dorost v této době cvičil již pravidelně.  Žactvu bylo povoleno cvičit až od roku 1912. Toto svolení mělo pro Sokol obrovský význam, protože jednota okamžitě zaznamenala veliký nárůst členů. A také to znamená, že od tohoto okamžiku už cvičí v Blovicích všechny věkové kategorie, ženy i muži. To členy velmi povzbudilo v jejich činnosti, a proto vymýšleli, v jakých dalších oblastech veřejného života by se mohli realizovat.  Přišli s nápadem na vybudování veřejné plovárny. K její výstavbě však nikdy nedošlo.

V roce 1913 dostal Sokol od města tzv. tržiště pro letní cvičení. Z něj měl překvapivě značné zisky. V témže roce slavili svoje první velké úspěchy i cvičenci. A to konkrétně ženy na krajských závodech v Plzni, kde dvě blovické reprezentantky získaly diplomy a věcné ceny. Zdálo se, že všechny krize jsou zažehnány a dalšímu rozvoji Sokola nic nestojí v cestě.

Ovšem to bylo pouze zdání. Ve společnosti bohužel vše spělo k první velké celosvětové tragédii, která navždy změnila nejen životy lidí, ale i mapu Evropy.

Na rok 1914 byly plánovány velkolepé oslavy 25. výročí jednoty. Do jejich příprav se zapojilo celé město. Plánovalo se i uvedení divadelní hry Gazdina roba. Popularita Sokola stále stoupala. Vše probíhalo nadmíru uspokojivě.  Ale náhle se Sokolu objevila konkurence v podobě druhého tělocvičného spolku. Tím nebyl nikdo jiný než DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota). Na obzoru však vyvstávají i mnohem větší problémy, které nehýbou jen Sokolem, ale dokonce celou Evropou. Ve společnosti kolovaly nejrůznější zvěsti, dokonce se i proslýchalo, že by mohly být zrušeny aktivity všech tělovýchovných spolků. I přes tyto nepříznivé výhledy oslavil Sokol Blovice 25. ledna 1914 své 25. výročí založení. V té době měla jednota kolem 300 členů, což znamenalo, že byla jednou z velmi silných jednot.

Po sarajevském atentátu a vypuknutí Velké války, která se dnes označuje jako 1. světová válka, bylo Sokolu i DTJ zakázáno pokračovat v činnosti. Ale jak už to tak bývá, ani jedna organizace neuposlechla. Nakonec tedy rakouské úřady opět oficiálně činnost povolily. Ovšem pod podmínkou, že veškeré výdělky spolků půjdou Červenému kříži. Jak válka postupovala, situace na frontě i v rámci Rakouska – Uherska se měnila. Rakousko – Uhersko zažívalo na frontě řadu neúspěchů, vojáci z českých zemí velmi často dezertovali, zemřel stařičký císař František Josef I., některé země z bojů vystoupily, další se přidaly…..Během pro válečné dění kritického a zlomového roku 1917 již Rakousko - Uhersko nemělo sílu bránit organizacím v jejich činnosti, a tak povoluje jejich úplné obnovení.

V Blovicích zatím vše nahrává DTJ. K ní se totiž přidala organizace kovodělníků. Takto posílená DTJ chtěla začít cvičit ve školní tělocvičně, ve které to zatím měl povolené Sokol. Škola se k tomu nejprve postavila negativně. Ale když DTJ nabídla placení nájmu, situace se změnila. Škola reagovala šalamounsky – pokud bude Sokol souhlasit, může v tělocvičně cvičit i DTJ. I Sokol vyřešil nastalou situaci zajímavým a pro sebe velmi výhodným způsobem. Souhlasil pod podmínkou, že všichni členové DTJ přestoupí do Sokola.

Konečně přišel rok 1918 a s ním i tolik očekávaný konec války.  Po jejím skončení došlo k dalšímu dramatickému společenskému a politickému vývoji. Rozpadlo se Rakousko – Uhersko a spolu s dalšími nástupnickými státy vzniklo i samostatné Československo.

Život ve společnosti se pomalu začal vracet do normálu. V tu chvíli se mohlo zdát, že to nejhorší má za sebou nejen Evropa a svět a jejich válkou zdecimovaní obyvatelé, ale i blovický Sokol. Vše se přeci vyvíjelo tak nadějně……