Minulý díl věnovaný historii blovického Sokola byl věnovaný období do konce 1. světové války. A končil tedy velmi optimisticky. Ve světě skončila dosud nejhorší válka, jakou lidstvo do té doby poznalo.  Optimisticky to vypadalo i s tělovýchovou. Sokol už má sice konkurenci v DTJ, ale protože lidé měli veliké plány do budoucna, obě organizace uzavřely společnou dohodu.  Dokonce členové DTJ a Sokola nastoupili bok po boku do strážní služby. Rok 2019 měl být pro oba spolky rokem velmi významný.  Sokol se chystal již na svůj VII. Všesokolský slet a DTJ na první olympiádu, která se konala o rok později. V roce 1919 Sokol poprvé zkusil kopanou a házenou, která se v Blovicích hraje pod názvem národní házená dodnes.  Hráči se do tréninků pustili s velkým úsilím. To bylo korunováno už o rok později, kdy se zúčastnili prvních zápasů. V roce 1920 se činnost jednoty orientovala i zcela jiným směrem. Členové se začali aktivně starat o svoje sportoviště. A tak byla naplánována výstavba sokolovny. V červenci téhož roku byl slavnostně položen základní kámen. Jednota měla pro tuto příležitost založený fond. V době položení základního kamene v něm bylo 51 000 Kč, odhadované náklady na stavbu vak činily 792 000 Kč. Jednotě se podařilo získat dalších 100 000 Kč ve formě darů. I tak to bylo stále žalostně málo. Významným dnem se pro blovický Sokol stal 6. srpen 1922, kdy byla nová a moderně vybavená sokolovna slavnostně otevřela. Sokol tedy měl vlastní prostory pro akce a cvičení. Tento fakt pomohl i DTJ, která tím pádem mohla již bez omezení využívat školní tělocvičnu a dále se tak šířit. Sokolové ve své činnosti i mimo pole sportovní neustávali. A tak bylo v prostorách sokolovny  roce 1923 otevřeno kino. Z jeho výtěžků byla také zároveň splácena půjčka, kterou si Sokolové byli nuceni vzít na výstavbu sokolovny.

Dvacátá léta se celkově nesla v duchu rozkvětu sportu. Veliké oblibě se těšila házená.  Zatímco v Sokole se střídala období, kdy se trénovalo a hrálo, DTJ ji hrála v průběhu roku pravidelně. Sokol měl totiž jakžto velká jednota s prolínáním sportů problém a to i z důvodu neochoty ozkoušet něco nového. Vše tedy trvalo a zavádělo se mnohem déle. V meziválečném období se jak Sokol, tak i DTJ neorientovali pouze na házenou. Obě jednoty měly i velmi schopná mužská gymnastická družstva. V Sokole se velké oblibě těšila i kopaná. Dne 1. ledna 1930 se místní oddíl stal členem Západočeské župy kopané. Díky tomu dostal klub od města pozemek pro zřízení hřiště. Tím se později stalo dodnes používané hřiště v Kamensku. Rok 1930 byl pro Sokol důležitý i z jiného důvodu. Konal se totiž slet jugoslávského Sokola. Zúčastnilo se ho i 8 členů blovické jednoty.  Celá akce byla zpočátku velmi zdařilá. Na závěr však došlo k neštěstí – ztroskotání výletní lodi s účastníky sletu. Tragédie postihla i blovický Sokol. To jako by předznamenalo vývoj v dalších letech, kdy se projevuje, i přes různé dílčí úspěchy, úpadek jednoty.

K tomu přispěla i stále se zvětšující konkurence. Od roku 1932 nesoupeřil Sokol o zájem a přízeň veřejnosti už jen s DTJ. V Blovicích byl totiž založen další klub. Tím je Table-tenis club, dnes dobře známý TTC Blovice. Klub se nezabýval jen stolním tenisem, ve kterém jeho členové vynikali a jak by se dalo očekávat z názvu, ale rozšířil svoji působnost i o další sporty, například o lehkou atletiku, odbíjenou, hokej či házenou. Toto období je také ale spjato s politickými neshodami. Vedení Sokola se označovalo za všenárodní a nepolitické, DTJ byla spjata se Sociálně demokratickou stranou, Federace proletářské tělovýchovy fungoval pod vlivem myšlenek, které šířila KSČ, existoval katolický Orel a další. Mezi vedeními organizací tak docházelo k neshodám namísto spolupráce. Tato rivalita se přenesla i mezi cvičence. Jednotlivé tělovýchovy se tak spíše stávaly politickými tábory než cvičebními oddíly. K jejich prvnímu spojení začalo docházet až při ohrožení nacisty.

Rok 1932 přinesl ale i klady a pozitiva. Sokolové po celé republice oslavovali 100. výročí narození zakladatele spolku dr. Miroslava Tyrše. A v Blovicích se začalo s výstavbou hřiště v Kamensku. Se stavbou pomáhal, kdo mohl, a to jak finančně, tak i vlastní prací. Po těžké dřině a spolupráci bylo 16. července 1933 hřiště slavnostně otevřeno. Aktivně sloužilo až do roku 1956, kdy byl zřízen stadion u sokolovny. V roce 1932 se také hodně slavilo,

Roky 1933 a 1934 nepřinesly nic významného, vývoj spíše stagnoval Ne, že by se nedělo vůbec nic. Konaly se silniční běhy, různé turnaje a cvičení. Velmi důležité však bylo dění v Evropě, konkrétně vývoj v sousedním Německu. V roce 1933 se k moci dostal Adolf Hitler a nacistické Německo začalo pomalu ale jistě naši zemi ohrožovat. V této neutěšené době se chystali nejen blovičtí Sokolové na svůj X. Všesokolský slet. Zájem o cvičení na sletu byl ohromný. Kvůli rekordní účasti byli na rozřazovacích zkouškách vybráni jen ti nejlepší. Tento slet se nesl v duchu boje za demokracii a antipatií vůči nacizmu. I přes rostoucí hrozbu se tělovýchova v Blovicích rozvíjela dál. Ne vždy ale hrál prim Sokol. V roce 1938 někteří členové házené ze Sokola dokonce odešli do aktivnějšího odboru házené TTC. V témže roce založil TTC odbor zimních sporů, například hokej a lyžování.

V březnu roku 1939, po vpádu nacistických vojsk, ustala v Blovicích veškerá činnost tělovýchovy. To byl ale pouze přechodný stav. Postupně, i přes zákazy nacistů, se činnost postupně opět začala obnovovat. V roce 1940 se začal hrát hokej, tenis, rozvíjely se atletika, odbíjená a házená. V nemalé míře rostl také odpor proti nacistům. Schůze sportovců tak spíše byly schůzemi nepřátel říše. Pro Sokol tragickým se stal duben 1941. Nacisté absolutně zrušili činnost Sokola a zkonfiskovali jeho veškerý majetek. Házenkáři, pokud chtěli pokračovat v činnosti, byli nuceni přestoupit do SK. Po celém území protektorátu probíhalo rozsáhlé zatýkání členů a vedoucích činitelů. Do koncentračních táborů bylo posláno přes 1 100 sokolských činovníků a Sokol byl definitivně rozpuštěn. Zrušení Sokola pro Blovice však neznamenalo konec sportovní činnosti. Ta se naopak rychle rozvíjela v ostatních tělovýchovných organizacích (TTC, DTJ, SK). Jen házená měla celkem 13 družstev s celkovým počtem přibližně 130 členů. Veliké úspěchy v době nečinnosti Sokola slaví TTC. V roce 1942 měla tato organizace 565 dospělých a 180 dorosteneckých členů. SK slavil úspěchy v házené, kdy se jjeho dorostenky staly mistryněmi župy a Čech. Pro cvičence byl asi nejtěžší rok 1944, kdy je ale od cvičení neodradila ani úmorná práce v továrnách. I přes nepříznivé podmínky TTC a SK Blovice nadále vyhrávali různé turnaje a mistrovství. SK Blovice také pořádal Českou pohárovou soutěž žen, která se později stala tradicí. I rok 1945 přinášel různá válečná nebezpečí. Například nejednou byl odložen zápas kvůli bombardování. I přes to byl tento rok rokem ruchu a vývoje sportu.

Ale hlavně je to rok, kdy bylo poraženo nacistické Německo a 2. světová válka po dlouhých šesti letech konečně skončila. Život se pozvolna začal vracet do normálních kolejí, spolky, které byly nacisty zrušené a zakázané, začaly obnovovat svoji činnost. A to se samozřejmě týkalo i tělovýchovných spolků, Sokola nevyjímaje.

O tom, jak se vyvíjel osud blovické tělovýchovy v poválečném období, se dozvíte v dalším pokračování série o historii Sokola.