Po dlouhých šesti válečných letech byli všichni nadšeni, že se opět mohou svobodně nadechnout, a že nacistická nadvláda je definitivně pryč. Krátce po ukončení války došlo k obnovení činnosti Sokola. Hned v červnu roku 1945 se házenkáři zúčastnili prvního poválečného turnaje v Říčanech, kde vyhráli první místo. Navázali tak na úspěchy družstev, která ještě v době protektorátu sklízela jeden úspěch za druhým. Vznikl také oddíl vodních skautů, ze kterého se vytvořil velmi aktivní oddíl kanoistiky. Kromě Sokola ale v Blovicích i nadále existovaly i další tělovýchovné organizace – DTJ, TTC, SK … Jednotlivé organizace si uvědomovaly následky své rivality a nejednoty, proto již před osvobozením vznikaly plány na jejich sjednocení.  Inspirací se stal jednotný Svaz české mládeže, který vyznával ideály KSČ. V rámci sjednocování se v září 1945 v Plzni pořádal cvičitelský kurz. Vedení tělovýchovných organizací s tím úplně nesympatizovalo. V Praze se také upřednostňovala politika před přáními lidu, a proto k žádným změnám a sjednocení nedošlo. Po válce se kromě ideologické orientace řešila i řada dalších problémů. Celkově byl nedostatek všeho.  Proto i sportovci řešili problém s nedostatkem sportovního vybavení. Ale ani toto vše nemohlo zabránit plnému zotavení sportu po druhé světové válce.

To, že jsou všechny blovické tělovýchovné organizace zase v plné síle, se ukázalo  hned v roce 1946, kdy  jejich členové zvítězili v řadě soutěží a postoupili do vyšších lig či semifinále soutěží. V ten samý rok se uskutečnila schůze blovického národního výboru. Zde zástupci jednotlivých organizací vyjádřili svůj názor ke sjednocení tělovýchovy a postupně s ním souhlasili. I přes to, že si organizace po celé republice přáli sjednocení,  v Praze si vždy našli důvod k jeho zamítnutí. TTC a SK už přestaly tyto nekonečné tahanice bavit a sloučili se v NSTK (Národní sportovní tělovýchovný klub). Vznikl tak obrovský konkurent Sokola. Tímto spojením přibylo do klubu přes 1 000 členů. Už takhle patřili blovičtí sportovci k nejlepším v republice a tímto sjednocením si ještě polepšili. Klub se i přes úspěchy dostal do finanční tísně a byl nucen zrušit některé z turnajů. Nepomohly ani velké zisky z tomboly na karnevalu, který klub pořádal.

V roce 1948 se toho událo hodně. Fungovalo zde celkem 5 organizací. Těmi byly Sokol, DTJ, NSTK Blovice, Junák a Klub českých turistů. Pro Sokol byl v tomto období důležitý návrat odboru házené, o který přiši kvůli válečným událostem. Obzvlášť družstvo žen se velmi zlepšilo. Postoupilo do I. ligy a na sletovém přeboru v Praze naše házenkářky zvítězily. Blovice tak dosáhly zatím nejvyššího titulu v historii. Ženy byly mistryněmi a sletovými přebornicemi republiky. V tomto období došlo k velkým vnitřním změnám. Ze svých postavení odešli zejména politici, a tak už nic nebránilo sjednocení československé tělovýchovy. Blovice vzaly iniciativu do svých rukou a ještě před oficiálním sjednocením ustanovily akční výbor Sokola. Ten převzal řízení veškeré tělovýchovy v Blovicích. Na Manifestačním večeru sjednocené tělovýchovy, který se konal 31. března 1948, členové poslouchali živý přenos z Obecního domu v Praze. Tam promluvil Dr. František Truhlář (předseda ústředního akčního výboru Sokola), spolu s místopředsedou vlády Antonínem Zápotockým o sjednocení československé tělovýchovy. V květnu roku 1948 akční výbor Sokola vytvořil zcela nové (obrozené) vedení. Tak zvaný ,,nový Sokol” se snažil ze všech sil, ale nadcházející dva roky byly pro sjednotitele zklamáním. Staré základy organizace ,,Nový Sokol” neunesl. Noví členové, kteří přicházeli z organizací mimo Sokol, museli projít ideovým školením a složit sokolský slib, aby se stali opravdovými členy Sokola. Toto jednání nepřineslo nic dobrého. Následky byly patrné na první pohled. Účast rapidně klesala, dorost a žactvo postrádaly své cvičitele, jednotliví funkcionáři organizaci opouštěli. Výkony družstev v soutěžích klesly natolik, že například dříve vrcholové družstvo ženské házené v roce 1949 muselo odejít z ligy. S řešením nakonec přišli sami sportovci, když navrhli vytvořit při blovické Škodovce Závodní sokolskou jednotu (ZSJ). Ta by jednotlivé oddíly sportů převzala a poté spojila se Sokolem. Návrh prošel až napodruhé v srpnu roku 1950 pod iniciativou házenkářek. Ty velmi toužily po znovudosažení svých dřívějších úspěchů. Hned se tedy uskutečnil nábor, při kterém se již během prvních čtyř dnů přihlásilo přibližně 200 nových členů. Na členské schůzi 5. září 1950 v Lidovém domě ZSJ Škoda-Lekov Blovice schválila výbor a program. ZSJ tak od Sokola přejala agendu a stala se tak dlouhodobě jediným představitelem sjednocené tělovýchovy.

Kromě sjednocování se koncem čtyřicátých let udály i další, tentokrát ryze sportovní,  akce. Kopaná v roce 1949 oslavila 20. výročí existence. V rámci oslav se celý týden hrála různá utkání. Do Sokola se v témže roce přidali kanoisté. Ti se kromě výletů a turistických jízd začali účastnit i závodů. Pozadu nezůstal ani odbor mladých tenistů, který vznikl podle některých zdrojů již v roce 1924. Také došlo ke změně povrchu na hřištích. A to z pískovcového na antukový, což značně zlepšilo podmínky pro hráče. V roce 1950 se uskutečnil I. ročník cyklistického okruhu pod iniciativou cyklistického oddílu. Tento závod se v následujících pěti letech opakoval.  Od roku 1950 do roku 1953 se však vývoj tělovýchovy nepohnul z místa. Jediní kanoisté slavili úspěchy, když se z Plzeňského krajského přeboru probojovali do povědomí celé republiky. Jednota se ve snaze o obnovení zájmu o tělovýchovu rozhodla zaměřit na zlepšení zázemí. Tím se měl stát zcela nový stadion. Ze Sokol Škoda-Lekov se v této době stal Spartak Blovice. To byla dobrovolná sportovní organizace. Toto spojení velmi napomohlo při plánování stadionu. A také zájem o tělovýchovu opět rostl. V roce 1954 se začalo s uvolňováním místa pro nový stadion. Se vstupním kapitálem 20 000 Kčs a velkým odhodláním se začalo stavět. V zápětí se však ničeho nedostávalo. A to ani dobrého počasí. I přes tyto podmínky byl v roce 1956 stadion v takovém stavu, že se na něm mohl uskutečnit první zápas v kopané. Slavnostní otevření ještě bylo v nedohlednu, ale už 30. září a 1. října 1956 byl stadion otevřen sportovním účelům. V srpnu roku 1958 se měly konat Slavnosti tělovýchovy a v červnu následujícího roku okresní spartakiáda. Ani v této době nebyly hotovy všechny práce na stadionu. Nová tribuna pro 270 diváků byla dokončena až v roce 1966. O rok později přibyly šatny s umývárnou u tenisových kurtů. Tribuna u házenkářského hřiště byla dokončena až v roce 1972. V areálu dále byla ubytovna pro 24 osob, šatny se sprchami a tenisové zázemí se 4 hřišti. Dne 8. srpna 1974 pak proběhlo slavnostní otevření již hotového areálu sokolovny. Mimo sokolovnu ještě vznikla i kanoistická loděnice.

Přes občasná omezení kvůli stavbě se vzestup tělovýchovy nezastavil. Úspěchy slavila i kopaná, když se dostala do krajské soutěže, ve které vydržela po následujících několik let. Házená však měla opačný problém. Hrálo se na starém hřišti, které bylo za Lidovým domem. A v důsledku finančních neshod s jednotou se házenkáři rozhodli v roce 1956 přestoupit do tělovýchovné jednoty Rudá hvězda. V Československu byl také vydán zákon o tělovýchově a tím vznikl tzv. ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy). Stát této organizaci dodával podporu, a to hlavně finanční. Mezitím se Spartak Blovice rozrostl. Měl oddíl tenisu, stolního tenisu, kopané, hokeje, atletiky, lyžování, cyklistiky a kanoistiky. V roce 1957 se házenkáři přesunuli na nové hřiště v sokolovně. Blovice se také stáli okresním sídlem ČSTV. Okresní výbor navázal spolupráci se slovenským okresem. Na počest této události byla uspořádána velkolepá akce. Ve dnech 23. a 24. srpna 1958 Spartak připravil tělovýchovné slavnosti. V rámci oslav se pořádaly průvody, zápasy proti slovenským sportovcům a výlety. 

Vraťme se ale ještě jednou trochu zpátky v čase. V roce 1959 měly proběhnout oslavy 70. výročí založení Sokola v Blovicích. Sláva se však kvůli přípravám na spartakiádu nekonala. Okresní spartakiáda, která se konala 28. června 1959, měla rekordní účast. A to nejen ze strany cvičenců, kterých se účastnilo přes 2 000, ale i z řad návštěvníků, kterých přišlo přibližně 4 200. Úspěchy v tomto roce také oslavilo nově založené žákovské družstvo kopané. Výjimečný kanoista Luděk Beneš získal v roce 1960 titul mistra sportu. Rok 1960 také přinesl další přestoupení družstva házené a to zpět do Spartaku. V následujícím roce 1961 se velmi rozrostl oddíl lehké atletiky. Motivací byl I. ročník Velké ceny Blovic. Tyto závody se na pár let staly tradicí. V roce 1962 se žákovskému družstvu podařilo vyhrát československé finále Pionýrského čtyřboje přátelství. Proto se zúčastnili i mezinárodního finále v Sofii v Bulharsku. Zde se umístili na vynikajícím 4. místě. V Blovicích se také zrodila velmi úspěšná kariéra Jarmily Nygrýnové, která byla provázena mnoha bronzovými medailemi z mistrovství Evropy a titulem mistryně Evropy v halové atletice.

V letech 1963 a 1964 slavili své úspěchy i dorostenečtí fotbalisté, pozadu nezůstali ani kanoisté, kteří získali mnoho mistrovských titulů. Stejně tak se dařilo i tenistům, kteří  postoupili do vyšších soutěží. U příležitosti 75. výročí založení Sokola přichystalo muzeum výstavu. Také proběhla slavnostní schůze, na které byli oceněni zasloužilí členové. Rok 1965 byl rokem velkého rozmachu a úspěchů snad všech oddílů. Skvěle proběhla také již zmiňovaná spartakiáda okresu Plzeň s více jak 2 000 cvičenci. Fotbal se probojoval do I. B třídy hned o rok později (1966).

V roce 1967 došlo k renovaci a přestavbě kanoistické loděnice. Pro házenou se ustálil název národní. O rok později se házenkářům podařilo probojovat do II. ligy (po nezdaru v roce minulém). Také žáci nezůstali pozadu, když zvítězili v okresním i krajském přeboru a získali tak titul přeborníků ČSSR. Ještě v témže roce došlo ke změně názvu jednoty a to na původní název Sokol Blovice. I v následujících letech, po roce 1970, pokračovalo úspěšné období provázené celou řadou skvělých sportovních výsledků a výkonů. Pestrost a nové nápady se ale vytrácejí. Tím, že se jednota uzavřela do sebe, ubývalo i vystoupení na veřejnosti, a tím značně poklesl počet nových členů. V povědomí se jednota udržovala pořádáním spartakiád a soutěží pro mládež. Díky tomuto přístupu byla ukončena činnost oddílu stolního tenisu a v kombinaci se slabou zimou i hokeje. Gymnastika a cyklistika také měly namále a atletika se držela jen díky tomu, že se cvičila i ve škole. Pestrost a možnost se uplatnit ve sportu pomalu mizela. I přes osudy těchto oddílů se ostatním dařilo. Dorost národní házené v Novém městě vyhrál bronzové medaile na přeboru ČSR. Následující rok vyhráli dorostenci krajský přebor, na přeboru Čech byli druzí a v přeboru ČSSR skončili na třetím místě. Oddíly národní házené mužů i žen se probojovaly do II. ligy. Když bylo znovu obnoveno družstvo dorostu a žaček, měla házená svoje družstva opět ve všech věkových kategoriích. Neméně úspěšní byli i kanoisté. Hlídka v sestavě Bína, Polívka a Kučera po získání druhého místa na mistrovství republiky začala sbírat tituly ve velkém. Fotbalisté postoupili do 1. A třídy. Také si založili B mužstvo. Žáci házené po vyhraném krajském přeboru skončili v přeboru Čech a na přeboru republiky třetí. Úspěchy sbírali i tenisté. Dá se tedy říct, že roky 1970 až 1974 byly roky prosperity i úspěchů, i když ne vše se úplně podařilo.