V sobotu 8. října 2022 uspořádal TJ Sokol Blovice odbor všestrannosti vzpomínkový akt u příležitosti památného Dne sokolstva. V 16:30 se v areálu sokolovny uskutečnilo položení věnců a květin u památníku Miroslava Tyrše, představitelé Sokola pronesli krátké projevy, zúčastnily se též krojované složky s prapory. Poté se účastníci přesunuli do Cecimy, kde se na řece Úslavě jako tradičně pouštěly lodičky jako vzpomínka na členy Sokola, kteří zahynuli v době 2. světové války.
Proč se vlastně začal slavit Den sokolstva jako památný den České republiky? To kvůli významu Sokolů v naší společnosti. Od samého počátku vzniku Sokola se jeho členové aktivně zapojovali do všech aspektů společenského a kulturního života a stáli u všech významných milníků naší historie. V době první světové války bojovali v legiích a přispěli velkou měrou ke vzniku samostatného Československa. Od té doby naše republika prosperovala a sokolské hnutí se vyvíjelo dál. Vše vypadalo nadějně a optimisticky. Po dvaceti letech existence Československé republiky přišel rok 1938. V atmosféře plné nejistoty a strachu o osud republiky vrcholily přípravy X. všesokolského sletu. Nejpůsobivějším okamžikem celého sletu – a možná celé historie sokolského hnutí – se stala sletová skladba Přísaha republice, které se účastnilo na 30 tisíc sokolů. Pak ale v září přišla studená sprcha v podobě Mnichovské dohody a následná okupace českých zemí v březnu 1939 pohřbila definitivně veškeré naděje na mírový a klidný rozvoj naší země. Byli to opět sokolové, kdo se od prvních dnů po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zapojil do činnosti odbojových organizací. Vytvořili i vlastní organizaci Obec sokolská v odboji. V čele odbojové sítě, která se od ústředí odvíjela přes župy až do místních jednot, stáli čelní představitelé sokolské obce, především náčelník Augustin Pechlát. Taková síť bohužel nezůstala před gestapem dlouho utajena. V dubnu 1941 nařídil K. H. Frank, aby byla zastavena činnost Sokola. To byl ale pouze první krok. S nástupem nového říšského protektora se situace ještě výrazně zhoršila. Reinhard Heydrich rozpoutal v září 1941 krvavé represe proti českému odboji. Padl jim za oběť i Augustin Pechlát. V noci ze 7. na 8. října 1941 byla zahájena "Akce Sokol", při které byli systematicky zatýkáni členové vedení sokolské obce, žup i funkcionáři sokolských jednot. Celkem bylo pozatýkáno asi 1 500 Sokolů. Většina z nich byla transportována přes Malou pevnost v Terezíně do koncentračního tábora v Osvětimi. Ještě během této vlny zatýkání, 8. října 1941, podepsal Reinhard Heydrich úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské. Hlavním argumentem byla skutečnost, že se Sokolové aktivně a v masovém měřítku podíleli na činnosti odboje. Je tedy o to ironičtější, že asi nejvýznamnějším skutkem sokolského odboje se stala spolupráce právě při atentátu na Reinharda Heydricha. Sokolští odbojáři pojali atentát velmi osobně – jako krevní mstu nikoliv pouze za popraveného náčelníka Pechláta, ale především za mrtvé z "Akce Sokol". Bez pomoci Sokolů by se atentát nemohl nikdy uskutečnit.
Kromě činnosti v odboji se Sokolové zapojili do bojů druhé světové války na všech frontách. Porážka nacistického Německa pro ně byla nejen cestou k osvobození okupované vlasti, ale i k uchování tradičních sokolských ideálů. Za to Sokolové zaplatili vskutku vysokou cenu. Vězněno bylo 11 611 členů obce sokolské. 1 212 jich nacisté popravili, v koncentračních táborech, káznicích a věznicích zemřelo dalších 2 176. Z řad dorostenců a dorostenek nepřežilo válku 124 osob. V českém povstání padlo 654 Sokolů, raněno bylo dalších 164.
za TJ Sokol Blovice V. Cuplová
Fotografie byly nahrány také na fotobanku Rajče - https://sokolblovice.rajce.idnes.cz/Pamatny_den_sokolstva_-_Blovice_2022/
Vzpomínkový akt u příležitosti Dne sokolstva
